Jak veterináři vyléčili mou kočku: Příběh největší ztráty mého života – diskuse ve skupině Kočky |

Tento příběh není krátký a je neuvěřitelně bolestivý. Jde o to, že kdyby to nebyl veterinář. klinice, pak by můj králíček byl naživu. Je pro mě důležité se o to podělit. Nejprve promluvím a vyliji všechnu tu bolest, která mě požírá zevnitř. Za druhé, je možné, že se vám tyto informace budou hodit a dvakrát si rozmyslíte, než vezmete své zvíře k veterináři, když to nebude potřeba.

Začnu popořadě.
Moje kočka se jmenovala Mařík. Ano, přesně Mariku. Když jsem si ji vzal jako malé kotě, bylo mi řečeno, že je to kluk. Proto jsem zvolil jméno Mařík. Mařík ale vyrostl a bylo jasné, že jde o dívku, která je již zvyklá a odpovídá na jméno Mařík.

Od dětství byla Marichka chytrá, přítulná, laskavá, šíleně milující holčička. Nikdy jsme ji k veterináři vůbec nevzali (a veterináři doporučují zvíře alespoň jednou ročně vyšetřit). Mařík byl kočka domácí. Vyrostla a žila v čistotě, lásce a péči.
Když byly Mařce 2 nebo možná 3 roky, spadla nám z balkónu. Bylo léto. Bydlíme v 9. patře. Slovy nelze popsat, jak jsme se báli. Ale přežila. Kromě šoku neutrpěla žádná zranění. Od té doby chodí po našem balkoně výhradně pod dohledem. Nikdo nikdy nechtěl, aby se jí něco stalo.

14. ledna 2023 – Starý Nový rok

Pamatuji si tento den.
Je pozdní odpoledne. Mařík vlezl do skříně na horní polici v chodbě. Opravdu ráda tam relaxovala. Pak odtamtud seskočila a bylo to nějak velmi hlasité a neopatrné. Z nějakého důvodu jsem si už tehdy myslel, že Marichka neúspěšně skočila a málem si zvrtla tlapku. Ale zřejmě se s touto tlapou něco stalo. A tady to všechno začíná.

S kočkou bylo asi týden vše v pořádku. Nekulhala, běhala, její zvíře si nestěžovalo a chuť k jídlu byla stejná – dobrá. Pak ale najednou začala trochu kulhat. Nepřikládal jsem tomu velký význam, protože už byly případy, kdy si Mařík mohla zkroutit tlapu, pár dní kulhat a pak všechno zmizelo. Ale tentokrát se její kulhání zhoršilo. A když kočka začala opravdu hrozně kulhat, přestala běhat, přirozeně se jí zhoršila chuť k jídlu, bil jsem na poplach. Nejprve jsem studoval informace na Googlu, abych Maříkovi nějak pomohl. Ano, a potřeboval jsem jen nějaké přibližné informace o tom, co se stalo s její tlapkou. Kdyby se při tom skoku objevila 14. ledna, začala by kulhat doslova o den později, ne-li dříve.
Obecně jsem se obrátila na maminku o radu a řekla, že máme vzít Maříka k veterináři. klinika. Máma nechtěla a řekla: “Vyléčíme si to sami, dcero!” S ničím neonemocněla, jen si poranila tlapku! My tě vyléčíme, neboj se!”, ale ne. Trval jsem na tom, že půjdu na veterinární kliniku. naléhal jsem.

Dne 28 proběhla po domluvě naše první návštěva u veterináře. Veterinář tlapku prohlédl a řekl, že v podstatě se nic neděje, kočka si při skákání prostě poranila dráp, proto lehce otekla falanga palce a to způsobovalo kulhání. A vzhledem k tomu, že falanga je oteklá, jedná se o zánětlivý proces a bolí ji tlapka, kočka má špatnou chuť k jídlu. To je ze slov veterináře vše a v zásadě s touto informací souhlasím.
Veterinář dal Maříkovi protizánětlivou injekci, ošetřil mu packu veterinárním aerosolem Terramycin a tím veškeré interakce s Maříkem skončily. Právě jsem se zeptal veterináře na několik otázek:

— Řekněte mi, proč mnoho veterinářů provádí biochemický krevní test před jakoukoli léčbou kočky nebo psa?
— Aby klinika vydělávala. Když vidím, že máš poraněnou tlapku, kde není potřeba ani rentgen, tak jaká tam může být biochemie? Píchla jsem si protizánětlivý lék, kočce to prospěje. Obecně platí, že vaše kočka je zdravá na to, že je jí téměř 14 let a bude žít ještě minimálně 5 let. Nyní mohou kočky žít až 30 let za předpokladu, že mají dobrou výživu a majitel je sleduje a stará se o ně.
– Jak rád to slyším! Budeme k vám muset přijet podruhé?
– Ne, v zásadě. Jediné, co bych poradil, je nasadit kočce šišku, aby si tuto tlapku neolizovala, protože tlapka se prostě nemůže takovou rychlostí hojit a bude se léčit měsíce. Nasadit šišku, ošetřit tlapku 3-4x denně Chlorhexidinem a je to. Pokud máte nějaké dotazy, volejte.

Tím naše návštěva skončila. Nasedli jsme s maminkou a kočkou do taxíku a v klidu jeli domů. Doma šel Mařík rovnou do jídla! Čili po té protizánětlivé injekci se nám zdálo, že kočka má chuť k jídlu a k tomu dobrou chuť. Byli jsme potěšeni. S mamkou jsme se rozhodli jít do obchodu a koupit nějaké pamlsky pro kočku. Mimochodem, veterinář doporučil i prémiové krmivo Matisse. Právě jsme šli pro toto jídlo, ale jak se ukázalo, prodává se pouze ve specializovaných obchodech se zvířaty a v naší rezidenční oblasti, bohužel, takové obchody prostě nejsou. Nakoupili jsme tedy paštiky Marika Sheba v místních obchodech. Má je moc ráda.

Od druhého dne jsme začali dodržovat všechna doporučení veterináře: tlapka byla ošetřena chlorhexidinem. Mařík v tom nebyl nijak zvlášť dobrý. Musel jsem ji lehce štípnout a zpracovat nohu. Kužel jsme ještě nenasadili. Z nějakého důvodu si mysleli, že se to vyléčí jen tak. Ale opravdu si všimli, jak Mařík tuto tlapku neustále olizuje. A pak jsme prostě museli nasadit kužel. A to bylo něco. S kuželem kolem krku začala Mařík házet záchvaty vzteku po celém obývacím pokoji. Opravdu se málem zabila. Sotva jsem ji chytil, spíš jsem sundal kužel a ona se najednou schovala do kouta a zrychleně dýchala. Byla ve velkém stresu. Když jsem ji vytáhl z rohu, viděl jsem, že jí z tlapky teče krev. To znamená, že zatímco byla hysterická a málem se zabila, poranila si tlapu ještě víc. Raději jsem její tlapku ošetřil Chlorhexidinem. V důsledku toho se Mařík stále schovával přede mnou, před její matkou. Začal jsem být vystrašený.
Znovu jsem zavolala veterináři a vysvětlila co a jak. Požádal jsem ho, aby v sobotu (11. února) přijel s Maříkem. S mamkou jsme se sešly, Marika v nosiči (a mimochodem pro ni jsou všechny tyhle cesty taky velký stres.) a jely na kliniku. Na klinice, PRO NĚCO, veterinář ostříhal Markě nehty. Křičela tak hlasitě, když jí uřízli ten velmi bolestivý dráp. Poté jí veterinář dal antibiotika. Řekl, že naše tlapka se nikdy nezahojí, pokud nebudeme nosit kužel. Vysvětlil jsem jí situaci s šiškou a on řekl, že zvíře se kvůli šiškám vždycky zblázní a musí se nechat ztratit, a to je vše. Ale. blbost. Moje kočka tehdy málem zemřela. Prostě jsi to musel vidět.
Tak jsme šli domů. U nás doma Mařík najednou přestal jíst. Neustále ležela, spala. Zdálo se nám, že tento účinek je způsoben antibiotikem. Jako, teď si zajíček lehne a všechno bude v pořádku. Ale nestalo se to normální. Maminka sama druhý den (12.) jela opět s kočičkou na kliniku. Znovu dostala antibiotika. A paní doktorka hned dala mamince stříkačku s antibiotikem s tím, že si injekci dáme sami doma v pondělí (13.) ráno nebo večer. Výsledkem bylo, že v pondělí ráno sama matka dala kočce injekci do kohoutku. A kočka byla horší a horší a horší. To znamená, že od 11. už sama Mařík nejedla. Ale opravdu jsme věřili, že našeho mazlíčka vyléčíme.

Tyto 2 fotky jsou z 9. února.

Pamatuji si, že 9. února ležela Marichka na mé posteli a podřimovala. Přistoupím k ní, pohladím ji a zašeptám: “Vyléčím tě, má drahá.” Ani tehdy, 9. února, nejedla dobře. A to už bylo způsobeno stresem. Ale zároveň vstala a pohybovala se. Po všech třech injekcích antibiotik kočka přestala sama vstávat. I když v noci se mohla nějak přesunout do kuchyně, kde má vodu, protože ráno jsme ji našli v kuchyni spát na koberci.

15 února
S mamkou jsme se rozhodly, že Maříka vezmeme k jinému veterináři. klinika. Volal jsem předem na kliniku a veterinářka na mě křičela: “Vaše kočka už pět dní nic nejí!” Zbláznil ses?! Urychleně si vezměte extrakt od předchozího veterináře a přineste mi kočku, vy blázni!“ Vyděsil mě ženský tón a okamžitě jsem se cítil vůči Maříkovi provinile.

V noci z 15. na 16. jsem nespal. Strávil jsem půl noci hledáním informací o Marikově stavu. Tolik jsem se naučil, Pane Bože.
Šel jsem do postele. Ale najednou jsem se probudil s myšlenkou: “Jak umírají kočky?” A hned jsem z telefonu začala googlovat, jak se to děje atd. A při googlování jsem narazila na příspěvek jednoho muže, kde bylo přesně řečeno, co se s mojí kočkou děje. Budu citovat slova lékaře (lidského lékaře, nikoli veterináře) z příspěvku: „Při absolutně jakékoli nemoci, bez ohledu na to, jak se nazývá, trpí játra a ledviny. Jakákoli léčba antibiotiky nebo antivirotiky zaměřená na eliminaci infekce vede ke zhoršení intoxikace a prohloubení poškození jater a ledvin, protože to jsou nejslabší orgány kočky.“

Kluci, po 10x přečtení tohoto příspěvku, přečtení komentářů pod příspěvkem, kde lidé děkovali autorovi tohoto příspěvku, jsem měl naději a DŮVĚRU, že Mařík bude žít!

(úryvek z příspěvku)

Okamžitě jsem vyskočil z postele! Bylo asi 4:30 nebo 5:00 ráno. Odcházím z pokoje a vidím, že se máma také probudila. Všechno jsem jí řekl s pozitivními emocemi a ukázal jí příspěvek. Okamžitě jsme vyhledali všechny léky v našich místních lékárnách. Udělali jsme SPRÁVNÉ rozhodnutí, že už k veterináři nechodíme. klinika. Vůbec ne. A jak bylo napsáno v pánově příspěvku: „Je možné, že takovým zacházením svou kočku nezachráníte, ale nezabijete ji vlastníma rukama. Selhání při záchraně nebo zabíjení vlastníma rukama, byť s dobrým úmyslem, je stále jiné.“ Tak jsme poslali všechny veterináře. klinikách. Ráno, když se otevřely lékárny, hned jsme spěchali do nejbližší. Koupili jsme vše, co jsme potřebovali! Zároveň jsem předem kontaktoval autora příspěvku, abych se zeptal na pár otázek a muž mi poradil.

Po návratu domů jsme striktně dodržovali dávkování podle návodu v příspěvku a dali Maříkovi injekci do kohoutku Heptral.

(pokyny z příspěvku)

Asi po 30 minutách jsem vzal Mařík do náruče a vyšel s ní na balkón, aby se králíček nadýchal čerstvého vzduchu. Podívám se na ni a její oči jsou tak jasné a dokonce hravé. Usmál jsem se na ni, uvědomil jsem si, že jsme na správné cestě. Po chvilce strávené s kočkou na balkóně jsem ji položil na postel. Trochu jsem sledoval Maricom, její oči. Pohyboval jsem rukou tam a zpět vedle ní, kontroloval jsem její reakci, a ona také kroutila svou malou hlavičkou sem a tam a sledovala mou ruku.
Po 3 hodinách jsme kočku dali na kapačku, protože nejen v příspěvku, ale obecně v jakémkoli zdroji bylo napsáno: po Heptralu je potřeba pro lepší vstřebávání kapat fyziologickým roztokem. A dali jsme IV. Vše proběhlo v pořádku. Marichka dál ležela na posteli a my jsme ji neobtěžovali. Ale asi po další hodině jsem se rozhodl přivést kočku do kuchyně, aby se mohla napít vody. Téměř ležela u vody. Usrkla, pak vteřinu. Pak se rozkašlala a ležela na boku s vytřeštěnýma očima. Zorničky měla rozšířené. Zdálo se, že se dusí, vydávala hrozné řevy a trochu sebou škubala. Sledoval jsem to a všechno jsem si uvědomil. to je vše. ona umírá. Maminka ji pohladila a řekla: „Maričko, Maříku, co je s tebou, děvče? Marichka. »

Obecně platí, že Maříkovo podobné trápení trvalo několik minut. Ani nedokážu přesně říct, kolik minut. Bylo to strašidelné. Byl jsem vyděšený. Byl jsem šokován. Nevěřil jsem tomu.
Po asi 30 minutovém vzlykání jsem se rozhodl napsat muži z příspěvku. Řekl jsem, že tak a tak, moje kočka zemřela. Muž se mnou soucítil a řekl, že už je zřejmě pozdě. A jelikož kočka 5 dní nejedla, tak se u ní v přítomnosti antibiotik objevila nekróza jater.

Druhý den (17.) jsme Maříka zpopelnili na jiném veterináři. klinice spolu se svými oblíbenými hračkami, se kterými ráda spala, hrála si s nimi a nosila je po bytě. A ve stejný den jsem adoptovala novou kočku. Kotě, holčička, necelý jeden a půl měsíce (narodila se 9. ledna). Malý mi pomáhá vyrovnat se s bolestí. Vyžaduje hodně pozornosti, péče, lásky. Jen když malá spí, můžu po Maříkovi toužit a plakat. Kotě pojmenovala jednoduše – Musya.

Dívky, chlapci, PŘÁTELÉ. Prosím, nechoďte na veterinární kliniky. Maximum je, aby bylo zvíře kastrováno nebo kastrováno. Nebo pokud má vaše zvíře opravdu VÁŽNÝ bolák.
Kromě toho jsem vyvodil závěry a také vás chci varovat.
Dívej se. Proč se obvykle před jakoukoli léčbou provádí biochemický krevní test u veterináře? Snad ano, aby klinika vydělala, jak mi řekl můj veterinář. doktor. Ale kromě toho také proto, abychom z analýzy krve zvířete pochopili, v jakém stavu jsou jeho orgány, v jakém stavu je obecně jeho zdraví. BEZ biochemického krevního testu NEDOVOLTE, aby vaše zvíře dostalo ŽÁDNOU zatracenou injekci! Navíc antibiotikum. Hrozí VELKÉ riziko, že svého mazlíčka zabijete. Takže, pokud máte rádi své kočky a psy, prosím poslouchejte.

Před Maříkem teď cítím obrovskou vinu. Vzal jsem ji na kliniku. Kvůli nedostatku informací jí dovolila dávat injekce. Posledních pár dní už byl Mařík vystrašený kvůli všem těm výletům, kvůli těmhle šiškám, ať už byly jakékoli. A tyhle injekce moje dítě prostě zabily. A to je moje chyba.
Jsem si 100% jistý, že by mi ten příspěvek od doktora opravdu pomohl, protože pomohl mnoha lidem, ale v mém případě už bylo pozdě.
Ztratil jsem nejlepšího přítele. Mařík nebyl jen kočka. Byla jako člověk. Neskutečně chytrý. A jak milovala mou matku a mě. Byla k nám velmi připoutaná. Věřila nám, jak jen to šlo, s vědomím, že jí nikdy neublížíme. Ale teď se cítím jako zrádce. Zradil jsem Maříkovy city. Tohle mě opravdu bolí. Zítra (23. února) to bude přesně týden, co Marichka zemřela.

https://youtu.be/JZrgV4H2Tnc
V tomto videu Mařík 26. ledna. 2 dny před první cestou na kliniku.

Marichko, miláčku, ať jsi kdekoli, odpusť mi, prosím tě. Tolik jsem ti chtěl pomoci, tolik jsem tě chtěl zachránit. Odpusť mi, jsi můj neocenitelný výtvor. Nikdy na tebe nezapomenu. Jsi navždy v mém srdci.

Chci se podělit o video, jak vtipná a veselá byla moje dívka, moje Marichka.
https://youtube.com/shorts/ao0N0MQIc6U?feature=share
https://youtube.com/shorts/d7jtw4XBRtw?feature=share
https://youtube.com/shorts/ao0N0MQIc6U?feature=share
https://youtube.com/shorts/yhujT6JRQnk?feature=share

Věčná paměť.
Moje věčná melancholie.